Komenského 4/4, Klatovy
Druhý ročník výstavního projektu
4 okna - jako vertikální orámované plochy, které jasně oddělují soukromý a veřejný prostor. Přesto díky odrazům na své ploše odkazují k prolínání těchto dvou světů. Poskytují pohled dovnitř a ven. Výstavou obousměrný pohled přerušíme a nabídneme pohled jiný, umělý, který by měl rozptýlit všednodenní myšlenky a zahájit novou komunikaci.
Funus
11. 6. – 18. 6. 2010 ♥ video
Obrazová smuteční oznámení o úmrtí lásky, naděje, víry a svobody. Poslední rozloučení proběhne v pátek 11. června v 18 hodin v parečku za „ekonomkou“.
Recesistické setkání a promluva nad tím jak s těmito hodnotami nakládáme a jaká je naše spoluúčast na jejich smrti, pokud tedy už nejsou mezi námi. Konkretizace abstrakních hodnot na zástupné symboly láska-srdce, naděje-mašle, víra-“raketa na Mars“, svoboda-křídla demostruje silnou vůli člověka se dorozumět. Proč tedy nevyvine stejnou vůli na jejich záchranu? Nechal je rozmělnit v negativních důsledcích globalizace, zapomněl na ně a teď lituje, s křížkem po funuse.
Nechme dopadnout lehkovážné smíření s plnou odpovědností za utváření dneška a oprašme vědomí o skutečné moci jedince.
Menu: vodka, špek
Interpunkce
18. 6. – 25. 6. 2010
Od obrazových smutečních oznámení se Sam od minulého týdne posunul na hranici minimalismu a konceptu.
V textové rovině představuje pár teček prostor pro domýšlení, moment propojení, kdy se přesouvá aktivita z tvůrce na konzumenta díla. V tomto okamžiku dochází k živé vzájemnosti, která může být jen dočasná nebo trvalá a může být impulzem pro jinou novou vzájemnost, v níž je možné chvíli setrvat.
Obdobnou silně asociativní účinnost mají i jednotlivé černé kruhy oproštěné od literárních konotací. Černá uzavřená do kruhu působí silou všech barev, které obsahuje a vyvolává podvědomou zkušenost s každou černou uzavřenou do kruhu, se kterou jsme se kdy předtím setkaly v podobě očí, studen a jiných černých děr plných děje.
Propiska na plátně
25. 6. – 2. 7. 2010 ♥ video
Řadu obrazů propisek na plátně můžeme jako označit jako konceptuální. Jde o výběr a převedení automatických kreseb vzniklých při telefonování na velký formát. Automatická kresba uchopená jako vedlejší produkt telefonátu. Při víceméně nesmyslné transformaci do obrazu dochází k soutředěnému ohledání vlastního nevědomého aktu. Tento proces lze popsat jako detekci iracionality, kdy něco velmi přirozeného převádíme do artificiální formy, z níž automaticky vyplývá nový význam.
V kontextu Samovo tvorby patří propisky na plátně mezi čistě vizuální projev prostý sociálně angažovaných podtextů. Za pozornornost v tomto případě stojí to jaký vliv má forma na postoje recipientů.
Trochu mi to nevyšlo
2. 7. - 9. 7. 2010 ♥ video
Závěrečná výstava reflektuje téma sčítání chyb a postoj člověka k jejich existenci. Větu Trochu mi to nevyšlo ilustrují opačně pověšené a „trochu“ delší záclony. Na první pohled je jasné, že už dvě drobné chyby posunou logiku věci natolik, že z ní vychází naprostý nesmysl. Záclony jsou jemně ironickou kritikou vágní tolerance vůči čemukoli, která je specifická pro české prostředí. Tato kritika je rovněž platná pro jazykovou konstrukci, která apriori obsahuje omluvení chyb a podílí se na jejich splynutí se standardem.
Dočasná socha ve veřejném prostoru v podobě vystrčených záclon z oken ven apeluje na uvědomění si podílu na utváření skutečnosti a vlivu chyb, které jsme bez oprav asimilovali.
