Mooncup Accident / menstruační blues v 18 h / Křest PIŽMA číslo 20
„You are very funny and brutal people, do you know?“ (Pierre, bluesman de Metz)
Hrajeme menstruační blues. MENSTRUAČNÍ proto, že každý měsíc z našich těl a po našich tělech teče krev
(„Oh god, a mooncup accident is like a massacre, bless your heart!“). BLUES proto, že si připadáme jako negři.
Cestujeme, ale nedíváme se. Všechno pouze požíráme. Jsme jako děti. A dospělí se jen smějou.
MOONCUP ACCIDENT
„Z měsíce kape akcident. Fuj. Padá zespoda na město. Totální zmatek.“ (Mr. Crap)
Na začátku společného projektu Jana K!amma a Kristiny Láníkové došlo k malé nehodě, o níž se nikdy nedozvíme. Na každém koncertu se dozvídáme jen o veteši následků. Ale důkladně. Nešlo o setkání, spíš o vědomí zranitelnosti bytostí z krve a kostí. Srdeční záležitost? O masu reč rozhodně být nemůže. Od dob K!ammova rockového "selfbondage" už uplynulo mnoho času
a také Kristinin výtvarný vývoj se zdál v poslední době směřovat od silnějších vrstev měkčí hmoty k tetování na kůži. Také krev, o níž řeč je, není tak úplně lidská. Oba vypadají od těch dob pořád stejně. "This self-obsession is waste of living."
V noisovém partnerství, z něhož se stala Forma, také není nikdy čas na posmutnělost a pomalost, všichni jsou hned připraveni rozjet své strojky. Urbánní blues Mooncup Accident nemá ale nic společného ani s únikem za hranice těchto vztahů. Je to každodenní rozkládání stavu, nic přirozenějšího. Je to jako šmátrat po ložnici, kuchyni, díře, která se objevila uprostřed místnosti. Komentovat svoje pohyby řečí šmátrání. Slyšíš můj zhuhlaný hlas? Tak na něj můžeš zapomenout.
Performance ve veřejném prostoru se přitom téměř překrývá s výrobou artefaktů za zavřenými dveřmi. První série oplakávala díru v těle, jakoby došlo k nálezu místnosti v místnosti. Druhá už pracuje doslova s extraktem městského smeťáku na úrovni. Mooncup Accident jako letošní frajeři sajrajtu, koberec rozložený vždy na nejlepším místě, vyrobené-spotřebované-vyhozené se vylévá k našim nohám.
Vidět čtveřici šlachotivých rukou při práci na kazetě, když z veteše snovají svou oběť, je jako slyšet jejich nejlepší zvuk. Šťastní to pavouci, kteří poznali, že mouchu je možné si vyrobit. Přejetí krajky prstem, cinknutí mince i zub času, mumlání, že tohle by mohlo být ono, a támhleto spíš sem, motání pásky a trhání vějíře.
Klobouky nedosušených hub, přehlédněte tento text.
Head in Body
„You are very funny and brutal people, do you know?“ (Pierre, bluesman de Metz)
Univerzální nehoda převedená do zvuku, doposud zachycená na dvou kazetách – Litany of Hole (Blood in the Boat, 2013) a Holy Crap & Stuff (KLaNGundKRaCH, 2014) – a na kompilaci Kekri 2014 netlabelu Meteorismo. Hrajeme menstruační blues. MENSTRUAČNÍ proto, že každý měsíc
z našich těl a po našich tělech teče krev („Oh god, a mooncup accident is like a massacre, bless your heart!“). BLUES proto, že si připadáme jako negři. Cestujeme, ale nedíváme se. Všechno pouze požíráme. Jsme jako děti. A dospělí se jen smějou.
Mooncup Accident
