„Co strach nedovolí, dovolíme si sami.“ (SR S, PIŽMO 13/2013)
Sráč Sam: Nejsi dobrý člověk
Teze z PIŽMA (Babrdón, 14/2013), která má účinek napadení, je víc otázkou ke komu a k čemu se vztahuje naše morální uvažování. Téma výstavy se dotýká jemných hranic a mezí, které díky své nezřetelnosti mohou být přehlíženy a stát se zhoubnými. Souběžným motivem je i dichotomie dobra a zla předurčená křesťanskou kulturou s jednoznačnými pravidly desatera.
Scéna je postavena na polaritě prvků. Vnější studené světlo zářivky a vnitřní teplé světlo žárovky. Dělnická plechová skříňka a červený koberec z Karlových Varů, českého Cannes (Barrandov, Hollywood Prahy, SR S, Strach mého muže, 2011). Skříňka jako schránka osobních věcí. Koberec na jedno použití, aby se hvězda mohla projít. Krvavě barevná paralela světských a církevních vrchností. Opisy slepého vzhlížení k západnímu světu. Z pětihlasé mantry z kazeťáku se prostorem šíří kontaminace historií, díky níž se z podstaty jako dobrý člověk nemůžeme narodit.
S kriticky provokativním tónem NAPADENÍ svolává Sráč Sam do šiku BRÁNIT spolu s PIŽMEM SKUTEČNÉ SVOBODY.
Další částí této výstavy je videoperformace, při níž Sráč Sam dopisuje úvod a závěr k Bibli (Levné knihy, 2014). Nejsem dobrý člověk – bez interpunkce. Strach jako nástroj moci přestává fungovat, je-li odhalen.
db, říjen 2015
bojíš se, že nejsi dobrý člověk, bojíš se, že nejsi dobrý člověk, bojíš se, že nejsi dobrý člověk
bojíš se, že nejsi dobrý člověk, bojíš se, že nejsi dobrý člověk, bojíš se, že nejsi dobrý člověk
bojíš se, že nejsi dobrý člověk, bojíš se, že nejsi dobrý člověk, bojíš se, že nejsi dobrý člověk
bojíš se, že nejsi dobrý člověk, bojíš se, že nejsi dobrý člověk, bojíš se, že nejsi dobrý člověk
bojíš se, že nejsi dobrý člověk, bojíš se, že nejsi dobrý člověk, bojíš se, že nejsi dobrý člověk
