Břízský dřízdy

V řadě jedenáctá letní výstava, která se v České Bříze 83 koná (druhá pod střechou galerie).
Volné téma Břízský dřízdy v sobě zahrnuje otázky konkrétního a odosobněného a duševní a tělesné sterility. Netýkání se a dotýkání je hlavním předmětem výstavy.
"Marceli, máme Tě v píče" reaguje právě na institucionální chlad. Konkrétně směřovaným "vulgárním popíchnutím" se ruší abstraktní pojem instituce. Výrok je posilován a zároveň srážen mile ironickým výčtem důvodů proč je "Marcel z malého mesta" odepsaný. Díky způsobu odvyprávění -digitální tisk na plachtovině nalepené na polychromovaných dřevotřískových deskách ve tvaru kosočtverce, doprovázený zvukovým záznamem- dostává Marcel další rozměr.
Hadrové panny zalité v silikonu jsou ušité podle skutečných postav – Ája, Johana, Lena, Denisa. Zastupují různé typy žen, přesto v zásadě stejných, hlava, dvě ruce, dvě nohy. Silikon představuje izolaci jednotlivce. Důležitý je postoj diváka, zda se do hry zapojí a jaká bude jeho role.
V "Kredenci" najde každý svůj malý domácí oltář (vyjma pseudointelektuálů, kterým se uleví, že jich se to, fuj naštěstí, netýká).
Mezi Samovými věcmi najdete i práce jeho žáků: Johany Černé (malba), Leny Zikmundové (film), Michaely Kokoškové (látková koláž) a Františka Stupky (animace).
Všichni pracovali se zadáním společného tématu, a tak od výstavy, stejně jako od dřízdy, můžete čekat štiplavost, hřejivost a zábavu.