Alena Foustková
kurátor: Sam
14. 7. - 15. 9. 2013
Koncept a reduktivní umění v letošním programu galerie Sam83 zastupuje Alena Foustková. Její práce je postavena na principu formálního přepisu reality do kódu nebo převodu textu na obraz nebo objekt. Tematizuje možnosti jazyku kódování a přehodnocuje zobrazované obsahy. Přestože pracuje s minimálními formami, objevují se u ní i emočně silné prvky jako krev (s odkazem k západní kultuře) nebo dech (s odkazem k východní kultuře).
Uvažování o identitě vztahuje právě ke kódu, který u ní představuje přesnou a zmnoženou informaci, kterou nelze vyslovit, pouze převést do jiného jazyka. Neuchopitelnost situace neřeší, pouze ji převádí. Je pro ni typická procesuálnost, kterou vkládá do činností, jejichž prostřednictvím objekty nebo instalace vytváří - provlíkání, rozplétání, lepení, vdechování. Mantrické opakování použila například při výstavě Transgender me (DOX, 2012), kdy nesčetněkrát popsala dvě stěny galerie větou Jsem normální!. Ve způsobech vyjádření je velmi invenční, díky tomu není nucena vytvářet monumenty. Zpracovává objekty drobného charakteru, na které stačí jedna žena. Mezi ně patří například objekty v rámech z nalepených rozevřených knih, které z dálky vytváří jemnou strukturu. Takovému postupu odpovídá i instalace z papírových sáčků slepených z novin (Vadí nevadí, Galerie města Blanska, 2011) s pokynem k nafouknoutí a prasknutí. Setkávají se tu dva koncepty charakteristické pro Alenu Foustkovou, pomíjivost odcházející s dechem a množstevní devalvace sdělení.
Konceptuální přístup své práce podvědomě změkčuje. V různých podobách zbavuje čárové kódy geometrie a tvrdého kontrastu černé a bílé, opatřuje je stínem a smývá kontury, tím prosakuje na povrch osobní přívětivost, která je z její práce neoddělitelná. K tomu však nechává skutečnost působit přímo, balónky jako obraz energie jsou napůl vyfouknuté a otevřené knihy vlastně těžko čitelné. Z postupů je zřejmý vliv poststrukturalistických úvah.
Výstavu Čtečka připravil Sam jako obecné představení Aleny Foustkové. Zaměřil se na tři hlavní linie její tvorby: čárové kódy, text a doupravené readymades. U jednotlivých objektů a obrazů se tyto oblasti překrývají nebo doplňují. Pro výstavu v České Bříze vytvořila remake vlastního objektu z roku 2011 Hlášení místního rozhlasu. Z toho skutečného obecního za pár dní jako avizo bude vlažným hlasem paní Schneiderové znít ...vý-sta-va po-trvá do kon-ce srp-na.
Denisa Bytelová
