MEZI NÁMI
Ondřej Vavrečka
dokumentární sci-fi
99 minut, barevných a černobílých, 16 mm > HD video
Vystupují:
Boris: Boris Jankovec
Doctor, Borisův bratr: Aleš Kubát
Auctor: Lukáš Hron
Johana: Johana Pošová
Karolina: Karolina Světlá, Karolina Vlasáková
Lucie, Kateřina, Mandragora: Kristýna Reichelová
Conscientia: Petra Virtanen
Trampové: Dominik Krutský, Martin Čihák, Michal Cáb
a další.
námět: Ondřej Vavrečka, Boris Jankovec
scénář: O. V., Boris Jankovec, Lukáš Hron, Karolina
Vlasáková, Kristina Karabová, Johana Pošová,
Kristýna Reichelová, Marie Ladrová, Adéla Součková
kamera, režie, střih, produkce: O. V.
zvuk: O. V., Dominik Dolejší, Pavel Černovský
hudba: Tomáš Vtípil, Bedřich Smetana, O. V., Sister/Body,
Paumanok, Chodská junta, Claude Le Jaune, Clément
Janequin, Marie Ladrová, Lloyd Dunn (nula.cc)
MEZI
před ním a po dotyku a mezi které vzniká z dotýkání
mezi rozevírající před a potom a mezi ještě nevzniklé
nevznikající mezi které je nevznikající pro něco
mezi nevznikajícím
anebo mezi které praví ano
mezi jako hmota mezi námi
a mezi hluku
hranice která tvoří ruku
mezi rušící
a meze rušené
a to které je překročí
mezi hranicemi a mez hranic
mezi odkud teče význam
a smysl kterému je nanic
mez času jež neumíme vykonat
mezi které má být řečí
mezi tedy stát
i stát
se
mezi v sobě
odrážející se křečí
mezi které nikdy není o sobě
něco mezi námi co se nechce ztupit
moje mezi odevzdané oné osobě
mezi které přijímám
mezi ozvěnami
a mez tím
že ozvěnou věcí je jejich stín
mezi na nebi a mezi na zemi
mezi bohem a zvířecím
mezi kozy mezi fluktuace nepěstěné mezi
divoké přeskakující zuby ozubené
mezi každodenním tím co nazvete práce
a mezi neustálé
mezi mající kliku
mezi diference
mezi rozlitého v mlíku
mezi bříšky bukvy B
bylo a bude slov
mezi bidly slov
a příliš dobrá bydla slov
mezi v břichu
a mezi tričkem a nátělníkem
mezi mezi podobami
a též pouze možnost mezi podobami
a mezi žen
mezi vždy v posledku jsoucí
NÁMI
Byly
pohřební roky.
Čas se převrátil a další zatím nenastalo.
Mezitím jdeme na pivo. Skončily jedny dějiny.
Prolézáme uchem a vidíme do hlavy Svědomí.
Paumanok hraje podzimní písničku Listí:
„Čeká se na nový...“
A Neubauer říká:
ano, skončilo to,
čekáme na nové,
až to začne.
Avšak jistotu počátku nemáme.
Můžeme to totiž všechno klidně prošvihnout.
Johana je fotografka. Obrazy, které dělá,
přišpendlují masky. Aktivně i pasivně:
přišpendlují je i jsou jimi přišpendlovány.
Navzájem. Pictures are for fun.
Její fotografie připomínají Borisovi masky,
které se skutečně nosí v budoucnosti.
Každý je tam skutečně tím, čím chce být.
Ze skutečného proto přijel Boris sem.
Je tu. Mezi námi. Tady a teď. Má masku.
Skutečně? Prochází naší čekající skutečností
jako skanzenem. Vše vypadá jako z minulého času.
Ulice, vztahy, vlaky. Jít času naproti. Sedíme a čekáme,
třeba se stane se stane zázrak. Třeba něco spadne,
někam vyběhneme, něco si uvědomíme.
Zatím představujeme společenství
zasvěcené Židli.
O cestování časem se
skrze obrazy hádáme.
Bádáme zde studentsky
jako on. Zná se tu s Karolinou.
Ta má dvě děti a žije s Petrem. To vadí.
Vadí a Karolína nemůže. Ale Boris jí chce. Ona ano,
ale ne. Boris se proto seznámí s Johanou. A znovu. A potom
s Kristýnou, která jako on pochází z jiného vesmíru: má mandragoří tělo.
Boris něco zažije. Něco se semele. Něco odporuje něčemu. Protože
na Dobytčím trhu hledá Rostlinu lásky. Mandragora zachycuje
legendu už svým tvarem. Tento kořen ve tvaru člověka
musel křičet, když jej trhali. Opět prolézáme uchem
a Boris se prochází s vlastním Svědomím.
Zlom. A pak běží.
Kam? Kde?
Ondřej Vavrečka
