Petr Brožka je umělecký solitér, jehož uvažování je nevypočitatelné. Vytváří poťouchlé transplantace prvků, ze kterých uspořádává nečekané obrazové situace. Rozpoznat, jaké motivy stojí za jejich vznikem, je náročné. Ve své tvorbě praktikuje určitý odstup a žánrovou koláž, k níž nachází vizuálně výrazný materiál se stopou lichých emocí. Tento postup je možné sledovat v sériích fotografií “šedesátky”, “sedmdesátky” a “devadesátky”. Zrcadlením ikonických fotografií českých filmových celebrit šedesátých let démonizuje jejich podoby a smývá z nich populární zobrazivost. Výsledek pak konfrontuje s jejich oslavnými životopisy. V cyklu “sedmdesátky” vytváří přitažlivý fotografický informel, pod nímž se opět valí pomyslná temná strana. K art brut se přimyká také ve vstupování do kreseb postmoderního eklektika Vladimíra Jandejska (1923), které s ledovým klidem zbavuje autorské totality a zcela je přetváří. Dokladem dlouhodobého obdivu k art brut je již série obrazů Kaprun, kterou vytvořil kolem roku 2003. Připomínají “skejt ornamentální kubismus”, s nímž si člověk opět na první pohled neví rady.
Jednou z jeho nejstálejších inspirací je moment trapna. S ním zřetelně pracuje v remixu nedokončeného filmu Jiřího Suchého Sekta. V dlouhých smyčkách zdůrazňuje oplzlost zdánlivě intelektuální erotiky v podobě oblečené pornografie, kterou je snímek nasycen až na hranici snesitelnosti. Erotickým fetišem se stávají i věty, které se v něm objevují “Na střeše světa sedí panna bledá, tichá jak věta, vyslovit se nedá”. S podobnou podvratností pracuje s videoklipem Petra Nováka Dětský oči, z něhož vytváří scénu pro hrůznou fantazii. Čitelnost jeho záměrů vychází více najevo ve filmech, než ve statických obrazech. Přesto jsou jeho postupy a záměry obestřené tajemstvím, které jeho práci činí přitažlivou. Za jistou odměřeností a možná i obdivem k uměřenosti lze vycítit člověka, který nedovede být bez dlouhodobých vazeb na přátele, což může mít i vliv na jeho kurátorskou činnost v galerii D9 v Českých Budějovicích. Excesy a snaha provokovat má v Brožkových pracích neškodnou až roztomilou podobu. Vytváření tajenek a pastí na diváka je pro něj tím nejdůležitějším - zvídavou klukovskou hrou.
text pro katalog: Denisa Bytelovástylistický vstup Petr Brožka :-)