Kristina Láníková
vernisáž 11. 2. 2017 v 17 hodin
výstava potrvá do 15. 4. 2017
kurátor: sráč sam
Extenze, kterou kolem sebe víří Kristina Láníková, je podobná větru, který důsledně obemkne vše, čeho se dotkne. Pohybuje se na pomezí textu, obrazu a částečně hudby. Její práce je silně osobní. Ve všech polohách pracuje s tělesností, která se stává součástí interpretace.
Kurátorský výběr výstavy je založen na redukci a předcházela mu dlouhodobá spolupráce s umělcem. Pro první větší představení Kristiny Láníkové vybral Sráč Sam práce z posledního roku. Sérii náplastí, autorské texty vytištěné na šepsovaném plátně, fotografie nalezeného památníku a sítotisky téhož objektu. Zároveň jako stvrzení jejího přesahu mezi textem a obrazem vydal sbírku, která je součástí i vyslancem výstavy. Úsporný výběr naopak posiluje účinek zvolených sérií. I přes omezení rozmanitosti výstava dobře uvádí, čím se Kristina Láníková zabývá a jaký rozsah práce si u ní můžeme představit.
Jednu ze tří hlavních linií výstavy tvoří textilní a papírový objekt tvaru srdce. Ve výstavě není fyzicky přítomen, ale je variován v množství sítotisků a fotografií nalepených na dřevovláknité desce. Zmíněným objektem je nalezený svatební památník, který obsahuje různé univerzální ručně psané texty, které mají sloužit jako poselství štěstí pro čerstvě vdanou ženu. Data a jména byla z reprodukcí odstraněna. Při listování se objekt tvaru ozubeného srdce mění na čtyřlístek.
V komorní části galerie je umístěna série náplastí, která zastupuje druhou linii. Drobné objekty jsou adjustované muzeálním způsobem. Souběžně s předvedením určité typologie první pomoci na drobná poranění tvoří zjevný kontrast s vroucími vzkazy z památníku. Ačkoli při dalším čtení se může výpověď zcela převrátit. U většiny prací Kristiny Láníkové je přitažlivá nezřetelnost, zda se jedná o skutečný objekt, jeho fotografii nebo jinak přenesený obraz. S podobnou oscilací pracovala i v textech nalezených kondolenčních kartiček, kdy prolínala recyklované a vlastní texty bez nutného dokládání původu.
Posledním nosičem informací je autorský text, který je s výstavou spojen dvěma způsoby – sbírkou básní a šestnácti šepsovanými plátny digitálně potištěnými mírně rozostřeným písmem. “Subtilní podrazy na sny se podobají nostalgii: kde končí snění, začíná sentiment. Rozhodla se za toto příkoří pomstít.” Místem odplaty je domov, útočištěm tma. Stanoviska jsou jasná. Přidruženým politikem její práce je vůle vyčerpat možnosti variací až do konce, bez ohledu na to, kolik času to bude stát. Výstava je úhledným představením jejích archivů.
