Valentina Furian /Itálie/
kurátorka: Valentina Lacinio /Itálie/
19. 5. 2014
Česká Bříza nikdy neslyšela zvuk moře. Její sluch je schopen rozpoznat jemné šustění listů větrem pročesávaných stromů. Je to duch lesa, který komunikuje s jejich těžkým nepřetržitě zaznívajícím dechem. Vody Jadranu jsou vzdáleny 900 kilometrů. Souzní Rytmem, melodií i jazykem vln moře s jemným šepotem samotného vzduchu.
Zeměpisné vzdálenosti se náhle ztratí kouzlem osvobozeného zvuku, který svou volností prosytí vzduch.
zelená je reflexí eseje o daru o vytvoření vzájemností, proč dávat je důležité k vytváření vztahu. Proměna, kdy se umělec stává mořem, lesem a voda je pomocníkem větru, vytváří situace, v nichž vzájemné působení těchto prvků rozmělní všechny hranice. Prostřednictvím tohoto setkání se zřetelné původní rozdíly mezi prvky a místy stanou rozmazané a posléze získají nový tvar. Toto spojení je středobodem práce, médiem a zároveň výpovědí o jinak nemožném setkání.
 |
 |
Česká Bříza non conosce il suono del mare. Il suo orecchio è allenato ai fruscii del vento tra gli alberi. E' il genio della foresta a parlare, e il suo respiro risuona senza incorrere in ostacoli. L'acqua dell'adriatico a 900 kilometri di distanza si accorda a questo canto rispondendo nell'alfabeto delle onde, il mare conosce quel sussurro silenzioso che è proprio dell'aria. La comunicazione è attivata, le distanze così chiaramente scandite nel reticolato delle mappe geografiche si restringono all'improvviso: è la magia del suono che libero da confini si distende nello spazio.
verde è una riflessione sul dono, sull'attivazione di un reciproco scambio: "donare è importante, ma perchè? per instaurare relazioni". Ed è proprio tramite questa operazione che l'artista si rende complice del mare e della foresta, dell'acqua e del vento, creando uno spazio liminale di comunione tra i due, dove i confini di uno e dell'altro si perdono. In questo incontro le identità prima così distinte degli elementi, così come dei luoghi, sciolgono i loro profili per acquisire una forma nuova. Questo connubio diviene il cuore pulsante dell'opera che è così medium e al tempo stesso portavoce di un incontro altrimenti impossibile.
text: Valentina Lacinio
