Sen o převodech jednotek
Abstraktní umění a geometrická abstrakce ve vztahu s realitou působí formálně. Při čtení není snadné nalézt rozdíl mezi záměrnou a náhodnou bezobsažností, mezi bezmyšlenkovitou hrou a vášnivým výzkumem, mezi ironií a naivitou. Zároveň se v něm může skrývat snaha obejít ovládnutí zobrazovacích procesů. Dalším úskalím je akceptovatelnost vizuality, v jejímž důsledku vzniká množství obrazů, za kterými nestojí snaha něco vyřešit, ale touha po zisku. Ze strany diváka se schopnost porozumět rovná vůli dešifrovat a ze strany umělce je podstatné mít co nabídnout, abychom se pohybovali na poli umění a ne ve vyprázdněných dekoracích.
Částečně se zmíněná problematika týká i práce Jany Babincové. Ke geometrii došla romantickým způsobem, kdy měla sen v podobě modlitby kódované do barevných plošek. Sen převedla do obrazu a díky nadšené odezvě umělce a pedagoga Petra Kvíčaly začala tento způsob rozvíjet. Skrze formální omezení se v této oblasti propracovala až do perfekcionalistického pojetí geometrie. Formální polohu rozšiřuje emočními obsahy, které zveřejňuje prostřednictvím názvů Dopis pro dceru (2008), Bolestná touha po svobodě (2014), Tvůj hlas, má kůže (2017). Práci s barevnými plochami začala převádět i do prostoru. Pomocí provázků vytváří transparentní sbíhavé plochy. Dalším rozměrem její práce, který částečně vychází z určitého trendu, je práce s hudbou. V jejím případě má tato odbočka spíše utvrzující než rozvíjející smysl. Rozhodně však díky každé další zkušenosti podává zřetelnější zprávu z teritoria, kam nás nechává nahlédnout. Některým malbám předchází kresby, které vytváří při poslechu hudby emotivním záznamem. S přenosem hudby do obrazu pracovala i opačným směrem, kdy nechala na základě svých maleb bubenici a houslistu vytvořit zvukovou improvizaci. Sérii Gammatone z roku 2018, která bude představena ve výstavě Vždy nevyhnutelná skutečnost, Jana Babincová popisuje: “...analyzují a vizualizují struktury rytmů, uplatňují také matematické řady, jejich prolínání s hudbou a prostorem. Inspirací mi byla moje vlastní instalace a projekce Pavly Zábranské. Barevné a tvarové škály zobrazují hudební postupy.“
SR S, db
