Veronika Bromová, Blanka Zajíček Jakubčíková, Václav Sika, Veronika Slámová
Kurátor: Sam
7. října 2012 - 15. ledna 2013
Vidina figurální výstavy a určitá rehabilitace zobrazivých forem umění byl první předobraz pro Příliš těsná přátelství. Konečný výběr umělců ale proměnil původní koncepci a motiv figury se stal pouze společným jmenovatelem pro novotvar, který vznikl spojením jmen a prací Veroniky Bromové, Blanky Zajíček Jakubčíkové, Václava Siky a Veroniky Slámové.
Příliš těsná přátelství jsou v Samově konceptu míněna jako dobrovolné závazky a vztahy, které vytváříme se svým nejbližším okolím, se svou prací a blízkými lidmi. Ačkoli slovní spojení příliš těsný vyvolává pocity ‚ne-volnosti‘, není myšleno negativně ani ironicky. Přináší do výstavy téma spo- lečné nejen umělcům. Nevyhnutelnou konfrontaci s důsledky vlastního dramaturgického působení na svých životech, momenty rozhodnutí a jejich naplňování. Chvíle, kdy jsme paradoxně
v nejbližších vztazích nejvíce sami.
To, co utvořilo obraz Veroniky Bromové, byla především její rozhodnutí. Volba fotografie, digitálních technologií a vypůjčení si sebe sama jako objektu pro svá sdělení. Její práce má charakter statického performera, který vlastním jazykem intuitivně převypravuje osobní choulostivá témata, primárně komunikovatelná za předpokladu umělecké nadsázky. Po vyčerpání těchto témat přechází k většímu odstupu a připojení symboliky, která je zřetelná v cyklu Království (2003–2005).
Blanka Zajíček Jakubčíková proplétá svůj těsný pracovní vztah dvěma směry, v malbě a v textu, kdy píše poezii jako Jan Ariel Kocourek. V toku střídavě cílených a chvílemi volně plynoucích slov opisuje záměrně manýristickým stylem stav mysli. Oproti jejím malbám, které vychází z jasných ‚vitrážových‘ linií a fungují jako přesvědčivé výroky, jsou její texty procesuální. V každém dalším hledáte pointu, která nepřichází, a dochází vám, že ani nemusí. Současně postupně vstřebáváte trapnost nesčetně opakovaného „toť“ ironizující bezduché formy poezie. Způsobem práce představuje ve své generaci osobnost, která stojí jednoznačně mimo střední proud.
Václav Sika je obdobným příkladem. Těsné přátelství s geometrií, které podpořil Jiří Valoch, někdy pro uvolnění překračuje. Vrací se k figurálním začátkům své tvorby a jako protipól ‚sikovského přírodního ornamentu‘ zpracovává se stejnou precizností hyperrealistické postavy, zvířata nebo zátiší. I v nich ale své geometrické přátelství nepopře.
Nejmladší generaci na výstavě zastupuje Veronika Slámová. Pro její performance a uvažování jsou typické ideály míru, pravdy a spravedlnosti, za které bývá ‚většinovým‘ názorem označována jako naivní. Přesto s odvahou sobě vlastní pokračuje v jejich naplňování. Součástí katalogu je její doprovodný text. Na výstavě je zastoupena záznamem z Gejsha Funshi (2010)
a performance při vernisáži. Před výstavou se Blanka,Veroniky ani Václav neznali.
koncept: Sam, text: Denisa Bytelová
