Marie Blabolilová / Tereza Velíková / Juliana Höschlová / Lucie Mičíková
kurátor / SR S
Žádná mimořádná situace volně navazuje na výstavu Kluci a holky, co jim to nevadí, která byla v roce 2010 věnovaná motivu šití v současném umění. Výběr konkrétních umělkyň navádí k prosté úvaze, že aktivismus nemusí nutně být cítit revolucí. Oběma výstavám je společné, že je v nich politika reprezentovaná fixou a ne zaťatou pěstí. Vyhřezlá gesta jsou nahrazena někdy až ubíjející kontinuitou. Sam se ve své umělecké práci věnuje bohatství šedých zón a stejné téma zde přenesla do kurátorské koncepce. Vybrala umělkyně, které s touto skutečností pracují.
V jejich dosavadní práci je obsažená každodennost, její pozorování a záznam. Zaostření na běžné situace, které nás obklopují, jsou přehlíženy, ale zároveň mají silnou výpovědní hodnotu. Název výstavy je jako poleva, která protekla dovnitř a udává chuť celému obsahu.
Marie Blabolilová je grafička a malířka. Na výstavě je zastoupena malbou z řady zátiší a velikonočních obrazů s motivem ukřižování (které umí sveřepě autorsky zevšednit a demytizovat). V jejích obrazech i grafikách se objevují běžné motivy. Stromy, okna, domy, pavučiny, židle, police s nádobím nebo krajiny. Úsporný motiv pečlivě připravuje pro zabydlení pohledu. Síla její práce spočívá i ve skutečnosti, že se životně nenechala zastrašit vlivnou tezí Ornament je zločin.
Společně s Marií sdílí první patro galerie Tereza Velíková. Ze své práce vybrala videoprojekci Špatně položená otázka z r. 2013. Tři obrazy na výšku spojuje monologická introspekce aktérů a komunikační balast, který je umocněný časovou asynchronií obrazu a zvuku. Let hrnku s kávou v prostředním obrazu funguje jako alarm reality, který technologický i mentální nesoulad chvilkově narovná. Tereza Velíková je ve své práci neutuchající tazatel.
Juliana Höschlová zvolila pro výstavu práci s reklamní videobankou, jejímž ústředním motivem je žena. Vychází z fascinace amaterismem surového materiálu videobanky, který převedla na pohyblivou kresbu do tří videorámečků. Voyeurismus rozdělila do pohledů – žena sama, v páru a ve společnosti. Tváře jsou kresbou a pohyblivostí obrazu deformovány na zombie. Jejím tématem je ideologie obrazu, která ovlivňuje společenské postavení ženy, stejně jako tlak reklamy, který působí na nesoudržnost vnitřního a vnějšího světa.
Čistě výtvarnou práci ve výstavě představuje Lucie Mičíková. Je pro ni charakteristické velkorysé nakládání s prostorem bez toho, aniž by potřebovala zapojit opulentní technologickou nebo materiálovou náročnost. Často recykluje tiskový odpad. Pro výstavu připravila řadu koláží a sítotisků, které asociují její trojrozměrné instalace. Intuitivní kompozice převedla do plochých formátů, které propojila prostorovou instalací.
Nic nečekejte.
vernisáž / 30. dubna v 17 h / výstava potrvá do 16. července 2016
