kurátor: Sráč Sam
vernisáž / 13. 2. 2016 / 17 hodin
výstava / 14. 2. - 16. 4. 2016
„Neodolatelná změna prostředí způsobená jediným řezem. Skalpelem rozrastrovaná kopie časopisové reprodukce postupně skládaná do původní podoby. Rotace kruhových výseků deformující tváře stejně jako lineární přenos fotokopií je jakýmsi spoléháním na mentální DMT (Digitální model terénu). Jiří Hůla se nezabývá vědeckým rozkladem obrazu, je fascinován a neustále připraven vnímat vyjevující se nekonečné variace. Nevyrušen okolnostmi umění, systematizuje náhlé změny vznikající v transcendenci geometrie.“
SR S
Velká část díla Jiřího Hůly vznikla v době kulminující postmoderny. Jeho práce přirozeně obsahuje dobově příznačné postupy. Díky studiu matematiky ty více analytické, ale i přesto jsou jeho práce plné humoru a napětí. Jednou z metod relativizujících jednoznačnost velkých vyprávění je koláž. Sám se hlásí k odkazu Jiřího Koláře. Charakteristický je pro něj rozklad nebo redukce obrazu řezem. Novotvary ho usvědčují z obrazové gramotnosti a smyslu pro dramaturgii. Minimálním zásahem zvrátí původní informační záměr a vytvoří novou obrazovou skutečnost. K revizi mediálního obrazu došel i v jím vynalezeném postupu, který označuje jako kresba skalpelem. Obrazový výstřižek z novin přenáší v horizontálním lineárním modu na papír a posléze z dalšího výstřižku přenese obraz v modu vertikálním. Tímto způsobem například vznikl cyklus Velká metafora, který dále posouval v různých reprodukčních technikách, xeroxem a posléze sítotiskem. I v obrazově úsporných pracích pracuje s narativem, který do nich vpisuje v podobě geometrizovaných přísloví, která nazírá jako česká haiku: samé hrábě, žádné vidle nebo dvakrát měř, jednou řež.
Svůj přístup k tvorbě označuje jako přeuspořádání jednotek obrazové informace. Lze jej vypozorovat v jeho vizuální poezii i kolážích. Začínal se strojopisy a s poštovním uměním. Tyto počátky je možné považovat za prvky, které se u něj kontinuálně rozvíjejí dodnes, a tím je atomizace a systematická komplexita. Do jeho životního díla je potřeba zahrnout i strukturu archivu a databáze abART, v níž uplatňuje stejné principy – atomizaci, otevřenost, nevýběrovost a hypertext. Jiří Hůla svou prací ve vývoji českého umění tvoří předchůdce dnešních postprodukčních forem.
Denisa Bytelová
